Civilizační choroba, pojem, jenž je čím dál častěji dáván do spojitosti s celou řadou onemocnění. Některá přímo ohrožují na životě, jako např. rakovina či infarkt, jiné mají spíše obtěžující charakter. Nejběžnějším onemocněním žilního systému jsou křečové žíly, odborně varixy. Jejich český název pochází od jednoho z jejich příznaků, nočních křečí. O tomto onemocnění by se dalo prohlásit, že se jedná o daň za vzpřímenou postavu, u jiného zvířecího druhu se totiž nevyskytují. Ale aby se dalo pochopit, jak vůbec vznikají, je nutné si nejprve říci něco málo o funkci žil dolních končetin. I když mohou křečové žíly postihnout jakoukoliv cévu, povětšinou se s nimi setkáváme u nohou. Aby se z nich krev odvedla zpět k srdci, musí překonat zemskou přitažlivost, v čemž jí pomáhá unikátní uspořádání žil dolních končetin. Prvním faktorem je samotné srdce a podtlak, který produkuje. Avšak na překonání gravitace by sám nestačil, proto nám matička příroda nadělila podpůrné mechanismy v podobě umístění žil do svalů. Při jejich kontrakci poté dochází i k tlaku na samotné žíly, což napomáhá ve vytlačování krve směrem nahoru k srdci. Aby nedocházelo k zpětnému průtoku, jsou tyto žíly vybaveny chlopněmi.
V dolních končetinách existuje dvojice žilních systémů, povrchové a hluboké. Hluboké žíly jsou uloženy mezi svaly, které jak již bylo poznamenáno jim napomáhají odvádět krev. Plní životně důležitou roli, 90% krve z dolních končetin odvedou právě ony. Povrchové žíly se nacházejí těsně pod kůží a při poškození se projevují jako křečové žíly. Rozdělujeme je na dvě kmenové, velkou a malou safénu, na něž se připojují vedlejší větve. Tyto hlavní kmeny prochází na vnitřní a zadní straně lýtka. Povrchové a hluboké žíly jsou vzájemně propojeny spojkami, tzv. perforátory. Křečové žíly se dle důvodu vzniku rozdělují na primární a sekundární. Běžně se setkáváme s jejich primární formou, kdy je příčinou oslabení stěny povrchových žil. Ve vzácnějších případech, udává se kolem 5%, je vznik zapříčiněn poškozením hlubokého žilního systému. Při úrazu, trombóze či vrozené vadě je narušena jejich propustnost a přebytečná krev je žilními spojkami vytlačována do povrchových cév, které na zvýšený průtok reagují vytvořením typickým městkovitých rozšíření.
I když známe přesný mechanismus vzniku křečové žíly, doposud není zcela objasněno, proč k tomu dochází. Svoji nezastupitelnou úlohu v tomto ději hraje dědičnost. Žilní stěny jsou vrozeně oslabeny, čímž dochází k jejich pozvolnému rozšíření. U roztažené žíly poté chlopně nedokáží správně plnit svoji úlohu a dochází ke zpětnému proudění krve. Tím se zvyšuje žilní tlak, který není stěna cévy dlouhodobě schopna vydržet a dochází k jejich rozšiřování, vzniku záhybů. Příčinou křečových žil krom vrozených příčin může být zánět chlopní, při němž dojde k jejich poškození. Riziko jejich vzniku úměrně roste s věkem, zatímco u mladistvých se jedná spíše o raritní onemocnění, kolem šedesátého roku se s ním setkává až každý druhý jedinec, přičemž mnohdy nemusí ani tušit, že pocity těžkých nohou zapříčiňují právě křečové žíly. U žen je rizikovým obdobím těhotenství, kdy je zvýšen průtok krve a svoji úlohu sehrávají i hormony. Zvýšený výskyt je možné pozorovat i u lidí, kteří vykonávají svoji profesy ve stoje.